Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Irští sympaťáci mi však letos dělají radost jen o něco málo větší než malou. V třiadvacetileté historii tomu není poprvé, proto panice nepropadám, protože použít slovo zklamaní mě v souvislosti s aktuálním třináctým řadovým počinem „A Brief Crack Of Light“ nenapadlo ani jednou. Spíše bych hovořil o pocitu jistého nenaplnění.
Před třemi lety se kapela rozhodla, bez toho aby opustila svůj charakteristický rockový rukopis, opět zaplout do komornějších, psychedeličtěji sevřenějších nálad na povedené a úžasně semknuté kolekci „Crooked Timber“. Stejné ambice, tedy znít hudebně rozvážněji, více komplikovaněji, zdá se mělo i recenzované desatero, navíc s využitím výraznějších vazeb na úplné počátky souboru ovlivněné chladností industriálu. Přirozenost a uvěřitelnost trojici neschází ani teď a potud je s THERAPY? vše v nejlepším pořádku. Bohužel tímto se chýlí výčet pozitiv ke svému konci.
Ačkoliv je „A Brief Crack Of Light“ na světě poměrně krátce (od začátku letošního února), tak jsem mu věnoval nespočetně poslechů na to, abych ho mohl přirovnat k tlačícím gumákům, které se ještě poměrně slušně dají naobout, ale díky materiálu, se je častým nošením lépe rozchodit nepodaří. Největším problém bych ještě neviděl v minimu skutečně silných skladeb, osobně nacházím pouze dvě, nýbrž že spolu kompozice nedrží příliš pohromadě. Dále se neubráním dojmu, že tvůrčí múza líbala krátce a málo.
Prvním nepřeslechnutelným důkazem je především instrumentálka (pokud si ovšem odmyslíte mňoukaní mutující kočky) „Marlow“, jež by mohla dobře sloužit jako podklad k dětským animovaným filmům. Zde její smysl postrádám a pokud byl podobný tah „Magic Mountain” esem v rukávu na „Crooked Timber“, tak teď musím „Marlow” označit pitomým černým Petrem. Další omyl skýtá poslední zbytečnost „Ecclesiastes”, kde je do bezduchého hudebního pozadí téměř šest minut se zkreslenou zoufalostí v hlase odříkáváno něco o nesmyslnosti všeho pod sluncem. Skladba by snad měla jakýs takýs uklidňující význam, kdyby „A Brief Crack Of Light“ celou dobu vykazovalo tempo, čemuž se neděje, a po dechu se naopak lapá.
Vály „Plague Bell” a „Why Turbulence?“, přestože špatné rozhodně nejsou, postrádají větší lehkost, rozlet i překvapení a až příliš připomínají funkci komparsu. To „The Buzzing” se podařilo vyklouznout ze svěrací kazajky, píseň doslova trpí šíleností, běsní agresivitou na druhou stranu mě nechává klidným.
Zbývá pět skladeb, polovina, jež s přihlédnutím k faktu, že se opět nevsadilo na teplo zajetých a líbivých postupů, tahá album na sedm bodů. THERAPY? a jejich ryzí talent pro tvorbu hitů znamená „Living In The Shadow Of The Terrible Thing”. Pokud chcete vědět, proč byla tato věc vybrána jako první upoutávka, vězte, že kvůli tomu, že výtečně snoubí to, čím Irové byli dlouhá léta s tím, čím se snaží být nyní. Nemohu nezmínit videoklip, ve kterém i hrozné chladící věže elektrárny (ty co znáte z obrázků Temelína) namísto páry z chladící vody chrlí „terrible thing“. V případě, že by mělo být něco pod sluncem absurdní, tak právě tohle. A dalo by se touto oklikou říci, že Andy Cairnsovi, Michaelu McKeeganovi a Neilu Cooperovi letos chybí i toliko typický nadhled. Přejděme k lepšímu.
Napětím srší a strhnout dokáží „Before You, With You, After You” a „Stark Raving Sane”. Konečně obrovské charisma a sílu, jež z části mírní celkovou neucelenost a nerozhodnost celé desky, znamenají minimalistické pecky „Get Your Dead Hand Off My Shoulder” a „Ghost Trio”. Obě s pomalu se vkrádající depresivní atmosférou, podkreslenou vynikající McKeeganovou basou a mrazivou barvou Cairnsova hlasu.
THERAPY? jsou srdcaři a o jejich budoucnost strach nemám, i když na „A Brief Crack Of Light“ poněkud kreativně bloudí, ale to se občas stává každému z nás.
1. Living In The Shadow Of The Terrible Thing
2. Plague Bell
3. Marlow
4. Before You, With You, After You
5. The Buzzing
6. Get Your Dead Hand Off My Shoulder
7. Ghost Trio
8. Why Turbulence?
9. Stark Raving Sane
10. Ecclesiastes
Přiznávám, že mě tahle placka docela zklamala.Jak bylo řečeno s diskografií Therapy je to jak na houpačce a zrovna teď je dole. Na video klip si vybrali zrovna skladbu, která stylově zbytek desky moc nereprezentuje a hodí se spíš do jejich nejpopulárnější éry.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.